Lezení v Gosaukammu - 7. - 11. září 2003

Pondělí 8.9.2003
Ráno vstáváme v 7h, něco pojíme, jedeme na parkoviště č.1, necháváme tam auto a vyrážíme směrem na Steigelpass. Je polojasno. Na dnešní den jsme si vybrali Dir. NW - Kante na Vordere Kopfwand, pokud zbude čas, tak Ein Fahrt nach Emmental na Eisgrubenturm. Cesta vede přesně tak jak ji znám z internetu. Převýšení asi 500m, kolem nádherné štíty Gosaukammu. Asi po 1,5h dojdeme k památníku obětem hor, poté se cesta svažuje do kotle a stoupá do sedla Steigelpass. Již vidíme výraznou hranu Vordere Kopfwand, která se svým převisem - nosem připomíná hlavu. Kolem jsou nádherné místy převislé stěny, naprosto kompaktní skála tvarovaná vodou, prostě paráda. Odbočujem z kotle vlevo a po kamenech dolézáme pod nástup. S překvapením zjišťujeme, že nám cesta trvala jen 2h. S batohy jdeme první dvě délky bez jištění až pod začátek hrany. Tady v malém sedýlku se nám otevírá první pohled do kolmé stěny a k jezeru Hintere Gosausee. Navazujem se a vyrážím do první délky. Je to terén spíš chodecký než lezecký, štand je pod začátkem převisu. Původní cesta má přelézat technicky přímo přes převis. Hledám kudy by mohla jít, ale nic nevidím. V další délce trochu bloudíme. Jura si nevšiml borháků, které jdou vzhůru hned za převisem a vydal se výrazným koutem v průvodci popisovaným jako "Grosse Schupe". Vracíme se a pokračujeme vzhůru na hranu. Po hraně lezeme tři délky krásnou skálou s nádherným výhledem. Nejvíce mne nadchlo místo kdy se bere ostrá hrana Kopfwandu rukama a nohama se jde po plotnách na tření. Člověk přitom kouká 600m dolů kolmou stěnou. Dolézáme nahoru, balíme věci a vyrážíme po zelených flecích sestoupit. Ještě vybíháme na hřeben vyfotit jezera a pak valíme dolů na suťoviska. Dole jsem si spletl dolinu se sedlem Steigelpass s dolinou vedlejší a špatně jsme odhadli věž Eisgrubenturm. Říkal jsem si že shora vypadá tak majestátně a zdola je to taková chuděra a ještě v ní nemůžeme najít cestu. Po chvíli si to uvědomím a pokračujem sutí až k nástupu pod Eisgrubenturm. Chvíli hledáme cestu, jelikož jsou tam nějaké nové co ještě nejsou v průvodci, ale za chvíli je vše v pořádku. Batohy necháváme pod nástupem a vydáváme se do cesty Ein Fahrt nach Emmental. Do údolí se začínají valit mraky a kazí nám výhled. Ruce na studeném vápně mrznou, takže na těžší obtížnost nemáme ani pomyšlení. Moc se mi líbí druhá délka, pěkně vyvážená 5+, 6 v pěkné skále. Nejhezčí je však délka poslední, která jde přes plotny poseté mělkými děrami, no prostě ementál. Z vrcholu nic nevidíme, tak slaňujeme dolů. Pokračujeme směrem na Steigelpass a poté dolů kotlem. Připadám si jako na pobřeží chorvatska - skály pod nohama jsou nádherně tvarované vodou. Začíná trochu poprchávat. Zastavujeme se v památníku obětem hor - malý domeček, zapalujeme zhaslé svíčky a valíme dolů. Pro dnešek toho bylo dost. Když přicházíme k autu zpocení ze sestupu, napadá nás co tak se vykoupat ve Vordere Gosausee. Venku je sice jen 14°C, voda je studená jak sviňa, ale koupem se a je to moc příjemný. Na hrázi nabíráme vodu a pak už sjíždíme na třetí parkoviště vařit. Obloha je zatažená, tak jdeme spát.

Úterý 9.9.2003
Jelikož jsem večer zapomněl nastavit budík, probouzíme se ráno až v 8h. Venku je docela pěkně polojasno. Snídáme a vyjíždíme na parkoviště č.1. U chaty opět parkuje nějakej největší drsoň v americkém sporťáku. Ráno, když projížděl kolem parkoviště, jsme si podle zvuku mysleli že jede traktor. Již známou cestou ze včerejška stoupáme vzhůru přes lesy a suťoviska, kolem památníku až do kotle. Někde jsem četl že než se sestoupí do kotle, má se odbočit doprava, poté po suti a kamení nevýraznou pěšinkou pod nástup. Zdá se nám, že Däumling, vedle kterého vede naše cesta je ještě daleko, ale dáváme na průvodce. Šplháme se po šutrech vhloubením až na suť pod skalami a vydáváme se podél nich doleva. Zjišťujeme, že jsme odbočili příliš brzo a musíme slézat lehkým terénem a pachtit se napříč suťoviskem. Pokračujeme dál po nevýrazné pěšince až pod Däumling. Ocitáme se v malém skalním vhloubení a musíme přelézt lehkým terénem asi 15m dlouhou ukloněnou stěnku. Poté stoupáme po travkách až pod nástup. Máme toho fakt dost. Vidíme krásný chodník který sem vede ze sedla Steigelpass. Nástup nám trval asi 3h. Počasí se zatím stihlo výborně zkazit, do doliny se ženou mraky. Fouká docela studený vítr. Díváme se na komínový nástup Fingerkante. Jde hlubokým, místy širokým mokrým komínem, občas je tam skoba. My volíme přímou variantu Dir. Fingerkante. Ze země si prohlížíme 5+/A0 místo a už nastupuji do první délky. Docela pěkné lezení. Dolézám k technickému místu a nestačím se divit. Představoval jsem si že vezmu jednu expresku a su za vodou. Omyl, přede mnou jsou čtyři za sebou jdoucí jištění v naprosto hladké plotně a nejsou zrovna moc blízko sebe. Natahuji se z jednoho do druhého až dolézám ke štandu. Pro začátek to byla docela dobrá shybovačka. Jura dolézá a jde další délku trochu lámavým terénem. Kolem nás už jsou mraky a není vidět ani dolů na nástup. Cesta je v průvodci popisována jako krásně vzdušná a my z toho skoro nic nemáme. Třetí délka začíná docela zajímavě. Asi 5m nade mnou je borhák a k němu vede skála co vypadá úplně hladce. Oblézám to zprava spárkou. Jura to potom šel přímo a říkal, že to je pěkné za malé bočáky. Pak jde cesta chodeckým terénem, občas se přeleze přes nějaká madla. Jura dolézá a já se vydávám do další délky. Má být za 5+, jedno místo za 6-. Krásné lezení různých stylů - spárka, plotnička, traverzík, vše v pevné skále. Kdyby bylo tepleji, bylo by to ještě krásnější. Dostávám se do klíčového kouta. Cvakám dva borháky kousek od sebe, koukám nahoru. Vidím skobu, ale nad ní mi připadá skála docela drsná. Zkouším k ní dolézt, ale na 6- to nevypadá. Odsednu do jištění, které je v plotně asi 1m vlevo a koukám, že vlevo za hranou je další borhák. Docela škoda. Přelézám pěkný traverz a závěrečný boulder pod štandem dávám pěkným skokem. Jura dolézá, bouldřík si vyřeší pěkně technicky a vydává se do další délky. Jde přes tři borháky doprava trochu lámavou skalou a poté následuje asi 15m totálně rozlámanou skalou, je zázrak něco neshodit. Na vrcholu je krásné vhloubení obehnané tenkou stěnou věže. Za dobrého počasí tady musí být krásně. My však vidíme jen kousek hřebene na Niederes Grosswandeck, kterým jsme původně plánovali pokračovat na vrchol. Shazujem lana a valíme dolů. Dvě horní délky se pokoušíme spojit a kupodivu to jde. Musí se jen 3m ke štandu dojít. Na stažení lana, které má na vrcholu velké tření je potřeba obrovská síla. Další délku jedem zvlášť a poslední dvě opět spojujem. Při slaňování začíná pomalu pršet, v poslední délce začnou docela obstojně padat malé kroupy. Balíme a valíme dolů. V památníku obětem hor je docela dobře. Sundáváme tam helmy a přebytečné oblečení, pročítáme seznam asi stovky obětí zdejších hor, zapalujeme znovu všechny svíčky a pokračujeme v sestupu. Nohy už nás docela dost bolí. U Vordere Gosausee nabíráme vodu, i přes slabý déšť se koupeme - jsme dobrá atrakce pro místní turisty, kteří běhají joging kolem jezer a posedávají v místní restauraci. Sjíždíme na naše oblíbené třetí parkoviště a vaříme něco dobrého. Když usínáme, spouští se docela dobrý liják.

Středa 10.9.2003
Ráno se probouzím tak kolem osmé, venku prší, tak pospáváme asi do 10h. Pak něco pojíme, posloucháme rádio, pročítáme Montanu a manuál k autu - prostě není co dělat. Po poledni se trochu vyjasňuje, tak se alespoň jdeme podívat k Hintere Gosausee. Cesta je to pěkná, skoro po rovince, jen kolem nás proudí davy rakouských důchodců. Někteří jsou docela svižní. U jezera fotíme - není to taková paráda jako z vrcholu Kopfwandu. Ten ovšem není vidět. Snažíme se něco vyfotit 200mm objektivem, ale nejde to. Všechno přes něj vypadá strašně obrovské, vzdálené vrcholy zase zahalují mraky. Procházka je to moc pěkná. Nejzajímavější pasáž je skoro hned na začátku. Cesta kolem jezera je vytesaná ve skále, která nad ní tvoří převislou střechu. Takový polotunel. Aby to bylo ještě zajímavější, na stěně visí památník lidem, kteří zahynuli při pádu autobusu do jezera. Vše je doplněno svéráznou kresbou pádu autobusu do jezera od nějakého místního umělce. Večer si píšu o počasí. Předpověď nás moc nepotěší. Zítra má být jen slabý déšť, pozítří a dál lijáky jak hrom. Pojíme a večer se rozhodujeme. Pokud zítra ráno bude rozumné počasí přelezeme Seewandsteig. Je to podle průvodce úplně nejtěžší, nejdelší, nej nej klettersteig v alpách. Taky už se na něj pár let chystáme.

Čtvrtek 11.9.2003
Ráno nás čeká velmi nemilé překvapení. Leje jak z konve, mraky valí a jsou tmavé jak nikdy. Vypadá to dost blbě a má být ještě hůř. Rozhodujeme se to celé zabalit a jet domů. Zůstávat ještě dva dny v dešti nemá smysl. Jedeme se ještě podívat za Hallstadt na Seewandsteig. Po chvíli nacházíme to správné parkoviště a zklamaně si prohlížíme ceduli s popisem cesty. Ještě se sem musíme vrátit. Pak už valíme po známé cestě zpět do Brna.

Přelezené cesty:
VORDERE KOPFWAND (2075 m.n.m.) - Dir. NW - Kante (4) - [TOPO] - nádherná dlouhá lehká cesta, která nabízí požitkové lezení s nádhernými výhledy. Tuto cestu mohu jen doporučit každému. Nádherné výhledy na 600m níž položená jezera pod kolmou stěnou a krásná kompaktní skála hrany dělá z této cesty opravdovou lahůdku. Člověk se sice moc nenadře, ale dá se to brát jako nádherný výlet. Cesta je velmi dobře zajištěna borháky.
Nástup od jezera Vordere Gosausee trvá asi 2 hodiny. Linie cesty je jasná již z dálky. Odbočíme z prudké zatáčky ve skalním kotli vlevo přes kameny a suť. Nástup začíná mírným vhloubením pod výraznou skalní pyramidou vlevo od Vordere Kopfwand.
1. a 2. délka začínají vhloubením (na skále je borhák) s lezením asi za 3, poté lehčím terénem a jedničkovou chůzí po lávce vpravo do sedýlka mezi pyramidu a Vordere Kopfwand. V pohodě se to dá jít bez jištění, ono tam stejně moc není, jen štandy.
Štand parádní s krásným výhledem.
3. délka začíná velmi pěkným přelezem ostré hranky a pak se jde až k dalšímu štandu po lávkách.
Štand pod převisem je na malé lávce. Zde vede klasická výstupová cesta pod převis a převis přelézá technicky 6-/A0/A1, vpravo ho oblézá naše varianta.
4. délka pokračuje vpravo kolem převisu a hned vzhůru přes borháky ke štandu. Né vpravo do výrazného vhloubení.
Štand velmi pohodlný.
5. délka začíná nehezkým lezením, ale v druhé polovině vylézá na hranu Kopfwandu a tady začíná ta pravá bomba. Nádherné výhledy na obě strany, zvláště na všechny tři Gosausee pod námi a Dachstein trochu dál nad námi..
Štand velmi pohodlný.
6. délka - nádherné lezení po kompaktní vodou modelované hraně s ještě hezčím výhledem, no prostě bomba.
Štand na parádní polici.
7. délka - paráda. Lezení po plotničkách nohama skoro na tření a jako chyt se bere ostrá hrana Kopfwandu. Nádherné pohledy kolmou stěnou 600m níž.
Štand je jen jeden borhák a pozná se tak že už není lano, nebo není další jištění.
8. délka je nejištěný choďák který má uprostřed skalní sedýlko. Sedýlko je trochu těžší a není jištěné, ale moc pěkné. Dál se dojde k poslednímu borháku.
Štand je už umístěn v chodeckém terénu. 
Sestup pokračuje dál po hřebeni přes další sedýlko a poté skalnatou stěnou vpravo dolů na suťoviska. Až k suťoviskům je cesta značená zelenými fleky na skále, po suti se traverzuje intuitivně kolem Eisgrubenturm k sedlu Steigelpass. Ještě než se začne sestupovat stěnou je dobré vylézt vlevo na hřeben a pokochat se nádherným výhledem na všechny tři Gosausee.
EISGRUBENTURM (2110 m.n.m.) - Ein Fahrt nach Emmental (6-/6) - [TOPO] - pěkná cesta dlouhá 150m v převážně pevné skále. Nabízí moc pěkné lezení po výrazné věži.
Nástup buď při sestupu z Vordere Kopfwand, nebo od Vordere Gosausee - před sedlem Steigelpass odbočit vlevo k věži. Nebo přes sedlo Steigelpass a za sedlem odbočit vpravo. Cesta je dobře odjištěna borháky.
1. délka jde trochu nekompaktní skálou do výrazné jeskyňky asi 20m. Tak za 4+.
Štand ve vhloubení jeskyňky - paráda.
2. délka je úplně parádní v krásné kompaktní skále. Pohybuje se obtížnostně tak v 5+ s krásným traverzíkem za 6-/6. Je dlouhá asi 30m.
Štand na pěkné lávce.
3. délka je dlouhá asi 30m a jde v pětkové obtížnosti..
Štand pohoda.
4. délka je úplná paráda. Kopíruje postupně vlevo nahoru ubíhající trhlinu v plotnách (5+) které jsou posety mělkými dírami jako ementál. Poté traverz vpravo a vzhůru po hraně věže (4+). Na vrcholu se štanduje parádně - řetěz, dá se tam i procházet.
Sestup slaněním. Na 2x50 laně 4. a 3. délku zvlášť, 1. a 2. dohromady až k baťohům.
NIEDERES GROSSWANDECK (2369 m.n.m.) - Dir. Fingerkante (6-, jedno místo 5+/A0) - cesta vznikla narovnáním cesty Fingerkante, která začíná komínem, poté má společné dvě délky s cestou Dir. Fingerkante a končí opět dvěma délkami v komíně. Dir. Fingerkante sleduje linii hrany prstu vpravo od komína. Cesta nás trochu zklamala. Dle průvodců a popisů na internetu jsme se domnívali že půjde o nádherné lezení po hraně věže v kompaktní skále. Bohužel cesta vede tak z poloviny v nekompaktní skále a lezecky pěkné jsou asi jen dvě délky. Přesto je cesta nádherně vzdušná a nabízí úchvatné pohledy jak na batohy dole, tak do okolí. Cesta se dá buďto proslaňovat, nebo slanit jen 20m do sedýlka, přelézt do cesty Südost Grat a tou pokračovat až na vrchol Niederes Grosswandeck.
Nástup k cestě od jezera Vordere Gosausee je docela zdlouhavý a zabere tak 3 hodiny. Závěrečné pachtění po travkách a suti je opravdu výživné. Lépe je vyrazit přes sedlo Steigelpass. Nástup do cesty je zřetelný - po pravé hraně komína kterým vede původní cesta Fingerkante. Cesta je rozumně zajištěna borháky. V lehkém terénu jsou mezi jištěním delší prodlevy.
1. délka je dobrá rozcvička. Je dlouhá asi 20m a v závěru je úsek za 8-, 5+/A0 - docela dobré přehákování 3 borháků a jedné skoby.
Štand je v nepříliš komfortním vhloubení pod převisem.
2. délka dlouhá asi 30m v nepěkné lámavé skále. Od štandu vpravo oblézt převísek a pak přímo vzhůru. Z leva se napojuje cesta Fingerkante z komína.
Štand je docela pěkný nad malou lávkou.
3. délka dlouhá 25m. Od štandu výživný výlez ke vzdálenému borháku, dále jde o velmi jednoduché lezení po madlech prokládané chůzí.
Štand je velmi pěkný ve vhloubení. Vlevo do komína pokračuje po nehezké lámavé skále a potom sutí cesta Fingerkante. Naše jde vzhůru a vpravo.
4. délka je dlouhá asi 30m a jde od štandu vzhůru vpravo. Tato délka je nejhezčí v celé cestě v pěkné kompaktní skále. Krásné lezení - plotny, širší spára, nádherný kout s následným traverzem vlevo, dolez ke štandu.
Štand docela dobrý v ukloněné skále.
5. délka má asi 30m a jde vpravo přes tři borháky a hýbající se chyty, pak následuje dolez na vrchol nejištěným bordelem.
Na vrcholu je borhák a smyce a to vše v krásném skalním vhloubení obehnaném tenkou stěnou věže.
Slanění s lanem 2x50m jde spojit 4. a 5. délka. Mají asi 55m. Ke štandu se musí asi 3m dojít. Stáhnout lano je docela makačka. Pak 3. délka samostatně. 1. a 2. se dají spojit. Mají asi 45m.