Lezení

Fotky

Napiš mi

VÍTEJ  *  Vstoupil jsi v 22:49  *  Před tebou tu už bylo 192499 lidí  *  Optimalizováno pro IE6 800/600


Slovensko

Slovenský Ráj

Ledopády 2001


Ledopády ve Slovenském Ráji - prosinec 2001


        Na tuto akci jsem se už dlouho těšil. Konečně to vypadalo slibně. Stačilo jen poshánět všechny věci a mohlo se jet. Domluvili jsme se na tři dny lezení někde mezi štědrým dnem a Silvestrem. Jako cíl jsme zvolili ledopády Slovenského Ráje. Sbalil jsem vypůjčené cepíny, řemínkový mačky (dalo se to v nich), teplej spacák, oblečení... Vyjeli jsme uprostřed celonárodní sněhové kalamity někdy v 5 ráno. Byli jsme jen dva - já a Ivor. Cesta byla docela dobrá, jen to trochu klouzalo. Nedalo se jet moc rychle, ale už před dvanáctou jsme byli na parkovišti v Podlesku. Najedli jsme se a hned jsme se vydali do doliny Suchá Belá. Počasí bylo ideální. Sněhu bylo málo - tak 15cm a teplota ve dne byla něco pod nulou. Už cesta po zamrzlém dně byla úžasná. V létě teče na dně dolin potok a v zimě celé dno zamrzne. Nad námi se tyčily vysoké skalní stěny a z jejich puklin se valily ledové sople. Myslím že i pro nelezce to tady musí být v zimě parádní. Přelezli jsme žebříky kolem prvních ledopádů a došli tak do poloviny doliny. Napravo byla menší dolinka a asi po 30m jsme došli k prvnímu leodpádu. Ivor na ledech už několikrát byl, tak šel první. Nejprve se vylezla asi 3m vysoká ledová stěna a pak se pokračovalo chodeckým terénem tak 10m dolinou. Poté se lezlo na levé straně po technicky náročném tenkém ledu asi tak 15m. Led byl místy silný tak 2cm a skrutka šla zavrtat jen málo kde. Nahoře jsme zaštandovali o strom. No jako první zkušenost to bylo docela těžký. První tři metry jsem překonal s obtížemi protože nebylo kam stoupnout. Led byl kolmý a bez výstupků. V chodeckých řemínkových mačkách nejde moc dobře zakopávat přední hroty. Ta druhá pasáž začínala trochu převislým traverzem vlevo, poté už se led uklonil. Po slanění jsme pokračovali výš dolinou Suchá Belá skoro až na její konec. Na levé straně asi tak 20m mimo byl krásný 20m vysoký kolmý ledopád. Byl asi 4m široký. Zrovna na něm lezli nějací Slováci a tak jsme se na ně asi hodinu dívali. Lezli pořád nahoru a dolu a u toho se natáčeli na kameru. Když odešli tak se už začalo stmívat. Ivor lezl jako první a zase mi navrtal jištění. Já sem si stáhl lano a jištění jsem procvakával. Zajímavý u lezení ledů je to že se kolem vás a na jističe pořád valí ledový odštěpy různých velikostí. Tento led se lezl docela dobře. Byl sice kolmý ale hodně členitý a dalo se na něm dobře stoupat i bez zakopávání.  Vrchní pasáž byla ukloněná a byla z krásného hladkého ledu. Problém byl ten že když jsem do něj zasekl cepín celý rozpraskal jak pavučina a začal se valit dolů. Nahoře byl štand o strom a vyšlo to akorát na 50m lano. Zpět na parkoviště jsme došli už za tmy. Vlezli jsme dozadu do auta, rozložili si tam spacáky, sestavlil vařič a uvařili. Usnul jsem docela v pohodě. Ve dvě v noci nás probudili nějací Maďaři co nám bušili na auto, ale než jsme se vyhrabali ze spacáků tak odjeli. Od této chvíle mě začala být hrozná kosa a tak to zůstalo až do rána.
        Vstali jsme asi v šest hodin, protože nám byla docela zima. Zapálili jsme vařič a udělali si něco na zahřátí. Předtím jsme ještě museli rozmlátit ledový škraloup v kanistru. Dnes jsme si vybrali dolinu Velký Sokol. Ivor věděl o nějakém 30m vysokém ledopádu na který se tam byli kdysi podívat. Dojeli jsme tedy autem k dolině a vyrazili. Cesta k ledopádu byla docela dlouhá. Je totiž až na konci a ještě asi 300m bokem. Měl být v nějaké boční dolině, ale přesně jsme nevěděli kde. Prošli jsme asi dvě, než jsme našli tu správnou. Byl to spíš takový hodně prudký zářez s popadanýma velkýma šutrama. Došli jsme před ledopád a docela nás to překvapilo. Byl to asi 30m velký ledopád s docela dobrým nástupem, ale jeho vrchní polovina byla si 1,5m široká a byla ze samých rampouchů. Měli jsme docela málo skrutek a moc se nám to na prvního nechtělo, tak jsme si řekli že ho obejdem a hodíme si lano z vrchu. Vydali jsme se tedy zprava prudkým svahem vzhůru. Ledopád byl ze všech stran obehnán skálou, tak jsme museli pořád nahoru. V prudkém svahu to klouzalo a byl to pěknej záhul. Po chvíli jsme museli překonat docela těžkej skalní koutek zasněženej a zapadanej listím. Výlez z něj byl ještě horší. Svah byl čímdál prudší a já jsem už cepínem lezl po spadaných stromech, kořenech ... Asi v půlce bylo místo na stání, tak jsme nazuli mačky a zbytek svahu se šel líp. V podstatě jsme se dostali z doliny asi 400 výškových metrů až na hřeben Po něm jsme pokračovali, než jsme narazili na potůček. Podél něj jsme šli dolů a doufali, že dojdeme k ledopádu. Docela nás překvapilo, když se před námi otevřela kolmá díra asi 40m hluboká, po které potok stékal dolů a vytvářel na ní krásný dvoupatrový ledopád. Bohužej jsme měli jen 50m lana, tak každý slanil a vylezl si ledopád s horním jištěním. Už při slaňování to bylo super. Úplně opuštěná krásná dolina a v ní nedotčený velký ledopád. Prvních asi 15m bylo docela těžké lezení po mírně převislém a hladkém ledu. Docela sem využil stupy, které tam přede mnou vykopal Ivor. Přesto jsem asi ze sedmi metrů spadl a musel jít znovu. Balkónek byl úplně nádherný a z něj pokračoval ještě hezčí led. Byl vytvořený ze spousty jazyků, za které se cepín jen zahákl a také se po nich docela dobře stoupalo. Muselo se však opatrně, jelikož byly velmi křehké. Nejtěžší byl výlez přes takovou tvrdou bouli. Nebylo skoro kam dát nohy, leda do šíleného rozporu, a cepín do ní šel velmi těžko. Poté následoval výlez doleva a závěrečný úsek po velmi tenkém ledu. Chvílemi to vypadalo, že se semnou celý vylomí, pak jsem ho prokopl a nohu jsem nemohl vyndat - docela sranda. Zakončení šlo vpravo přes skálu a kořeny. Byl to asi nejhezčí zážitek. Zpátky jsme se vydali svahem dolů přes skalní koutek a k autu jsme došli až za tmy. Nabrali jsme vodu ve studánce a jeli zpět na parkoviště. Uvařili jsme a šli spát. V noci byla dobrá zima, skoro sem neusnul.
        Vstali jsme zase tak v šest, na chvíli nastartovali auto a trochu se zahřáli. Uvařili jsme snídani a vyjeli k dolině Piecky. Na jejím konci byl pěkný ledopád, kolem kterého vedl žebřík. Ivor lezl první, navrtal skrutky a já je opět nacvakával. Lezlo se asi 15m kolmým, ale docela členitým ledem, poté se vylezlo na balkónek a z něj mírně vlevo po ukloněném ledu. Nafotili jsme pár fotek, já jsem si led vylez ještě jednou a vydali jsme se zpět k autu. Vyrazili jsme na cestu domů. U Žiliny jsme ještě pojedli na benzince a asi v osm večer jsme byli v Brně.
Jen takový zajímavý pokus. Zkuste se podívat :-)

Info-Mail.er.cz - český eReklamní systém
GetPaid.cz EfektMail.cz