|
|
|
Glockner Gruppe - Gramul - únor 2004
|
|
|
Vyjíždíme
z Brna ve složení já, Ivor, Jura, Peťan v pátek o půl paté.
Jako cíl jsme si zvolili hřeben Studlgrat na Gross Glockner. V létě
se jedná o trojkové lezení po 900 metrů dlouhém hřebeni. V zimě
by to mohlo být o něco zajímavější. Mám půjčenou dodávku,
tak kvůli spotřebě jedeme maximálně 110. Projíždíme Wídeň,
dále Gratz, Klagefurt, Spital, Lienz a asi o půl jedné dojíždíme
na parkoviště Lucknerhaus. Je krásná noc, měsíc pořádně svítí
a v dáli je vidět celý Gross Glockner. Zklamalo nás, že parkoviště
je narvané. Parkuje tu asi 30 aut. Něco pojíme, Peťan s
konstatováním že v Pátek nebude na suchu vytahuje pivo. Hodně
ho mrzí že nevzal i vodní dýmku. Po chvíli jdem spát. Já s Peťanem
spíme venku, Jura s Ivorem si ustýlaj vzadu v autě. Celou noc nás
budí kolem projíždějící skialpinisté. Dělají kravál, svítí
na nás a odjíždí v autech. Ráno, k mému údivu, zůstaly na
parkovišti jen 3 auta. Tak přeci jen tam nebude tak narváno. Snídáme
a vyrážíme. Jsem poprvé na skialpech, tak se dost trápim. Do
tempa jsem se dostal až odpoledne. Mám půjčené boty, které
dost tlačí. Kluci na mě čekají, tak se nemusím stresovat. Jdeme
kolem Lucknerhutte údolím přes pěkné stoupání. Dále cesta uhýbá
mírně vlevo kotlem až k chatě Studlhutte. Tam docházíme něco
po poledni. Dáváme oběd, nabíráme vodu, která malým pramínkem
stéká okapem a prohlížíme si bivakovací chatku. Je ještě
dost času, tak se vydáváme omrknout nástup. Jdeme prudkým výšvihem
a kousek po ledovci. Celý den bylo krásné počasí, ale teď se
začíná rapidně kazit. Okolní vrcholy zahalují mraky. S Ivorem
sjíždíme z ledovce vlevo prudkým firnovým svahem. Je to úplná
paráda. Ivor ale v první části padá a z mého pohledu jede mezi
šutry. Někde se tam zastavuje, ale je to příliš vysoko, takže
na něj nevidím. Za chvíli se zvedá, jakože je vše v pohodě,
tak sjíždíme k chatě. Před chatou zjišťujeme, že mu praskal
patka na vázání. Jdem do chatky a vaříme večeři. Venku se počasí
dočista zkazilo, fouká hodně silný vítr. V chatce nejdou zavřít
vstupní dveře, tak to tam pěkně profukuje. Jdem spát asi v
sedm. V podkroví je noclehárna se 14 madracemi, deky, polštáře,
prostě dobrý komfort. Nastavujem budík na druhou, kdyby se náhodou
počasí umoudřilo a jdem spát. Některé poryvy s chatkou trochu
cukají.
Budíme se ve dvě, ale počasí
se nezlepšilo. Vaříme čaj a trochu zklamaně jdem spát.
Studlgrat už určitě nestihnem a kdo ví jak v takovém počasí
budeme sestupovat.
Ráno se budíme kolem sedmé a
nestačíme se divit. Na obloze není ani mráček, je parádní
viditelnost a všechny okolní vrcholky jsou od slunce růžovooranžově
zbarveny. Z průvodce si pamatuji nějakou tůru na vedlejší
vrchol, domnívám se že Romantichekopf asi 3500 m.n.m. Posnídáme a vyrážíme.
Před chatou zjišťuji, že mi z nějakého nepochopitelného důvodu
přes noc praskly patky vázání na obou lyžích. Jde na nich ještě
jít, tak vyrážíme opět stoupákem na ledovec. Navazujem se a
stoupáme po ledovci do sedla, které je před námi. Vlevo od něj
je nějaký vrchol. Docházíme k sedlu, sundáváme lyže, kluci mačky
a jdeme po suťovém hřebeni vzhůru. Je to spíš chodecký terén.
Na vrcholu pěkně fučí, ale je tam krásný rozhled. Je parádně
vidět rozervaný konec ledovce přepadající přes skálu. Sestupujem a
vydáváme se na cestu zpět. Navázaní sjíždíme po ledovci, což
je pěkný opruz a poté strmým svahem k chatě. Chvíli čekám na
kluky. Nemají lyže, tak jim sestup trvá déle. Vaříme si čaj,
vločky a vydáváme se na cestu k autu. Počasí se opět zhoršilo,
začíná pořádně foukat a trochu sněžit. Na lyžích to jde
docela dobře, svah je většinou firnový. Čekám na kluky, s
Ivorem fotíme ledopád v kotli, sjíždíme k Luknerhutte, poté již
z části po zledovatělé cestě k autu. Dole se díváme na cože
jsme to vlastně vylezli. Mapu jsme totiž zapomněli v autě. Z
Romantichekopf se vyklubal Romariswand a nevylezli jsme na něj, ale
na 3271 m.n.m. vysoký Gramul. Ohříváme zmrzlou sodovku a vyjíždíme
směr Brno. |
|
|
