|
|
|
Výstup na
Grossglockner normálkou od Lucknerhaus - 07 / 2001
|
|
|
Vyjeli sme z Brna asi v 18 hodin v sestavě Já, Evžen, Ríša,
Maska a Silencio. Jeli sme Ríšovou oktávkou, takže cesta docela
utíkala. Hned v prvním větším městě sme zaplatili pokutu za
rychlost a pokračovali dál. Jeli sme přes Vídeň, Saltsburg,
Zell am See, Mittersill, odtud dolů na Matrei přes placený tunel,
odtud na Kals a potom přímo úzkou silničkou až k Lucknerhaus
(1918 m.n.m.). Tam sme dojeli asi ve dvě hodiny ráno. Cesta na
Lucknerhaus je taky placená, ale v noci to tam nikdo nehlídá.
Dojeli sme na jedno z parkovišť, vybalili stany a šli spát.
Ráno sme vstali asi v 7
hodin, pokochali se nádherným výhledem na Grossglockner a taky nádherným
počasím. Něco málo sme uvařili a pojedli a vydali sme se na
cestu směrem na Lucknerhütte (2241 m.n.m.). Až sem vede docela
obstojná horská cesta pěkně upravená. Krátce sme odpočinuli a
kochali se nádherným rozhledem. Pokračovali sme dál na Stüdl H.
(2802 m.n.m.) a to už po horské pěšince. Sem tam se přecházeli
popadané staré laviny a suťoviska. Na Stüdl H. sme si chvilku
odpočinuli, nabrali pitnou vodu na záchodech, něco pojedli u stolů
za chatou. Dále už pitnou vodu zadarmo neseženete. Platí se za
ni těžký prachy. Takže buď nabrat hodně, nebo převařovat sníh.
Od Stüdl H. sme pokračovali na Schere (3037 m.n.m.) a to docela
brutálním stoupákem po rozlámaných ukloněných deskách.
Cestou sme potkali nějaký lidi kteří nám tvrdili že tama se
nedá, jedině to tam slanit a že už je to tam extrémně obtížné,
že to máme obejít zprava přímo na ledovec. No je to asi věc názoru.
Na Schere sme potkali rakušáka, kterej nám vysvětlil, že tato
cesta je těžší, ale patří ke klasice. Je pravda že ze Schere
se sestupuje asi 20m na ledovec po né příliš kompaktní skále.
Spíš po hromadě šutrů. Ale slézt se to dá docela dobře bez
jištění. Na ledovci Kodnitz sme nasadili mačky a sešli sme na
vyšlapanou cestu, kterou chodili všichni ti, co to obcházeli. Na
ledovci nebyly trhliny, tak sme bez navázání předběhli lanové
družstvo našich krajanů a po zdolání kolmé části ledovce sme
došli ke skalnímu hřebínku pod Adlersruhe (3451 m.n.m.). Ledovec
byl už pěkně potátý, takže stoupání bylo docela obtížné.
Nohy se bořily místy až po kolena. Klettersteigem sme vystoupili
na Adlersruhe k chatě Erzh. Johann H. Zjistili sme že Ríša zapoměl
tyčky od stanu u chaty Stüdl H. a tak sme vyjednali pokojíček
pro tři na chatě Erzh. Johann H. Ještě sme se nadlábli instantní
polívky, popili trocha slivovice a šli spát. Celou noc sme
nemohli usnout a skoro nikdo se nevyspal.
Ráno sme vstávali v
5.30 hod. Dali si nějakou tatranku, vypili čaj a vyrazili sme po
ledovci směrem pod Kleinglockner (3770 m.n.m.). Nejprve krátkým
traverzem a potom brutálním výšlapem po strmém firnovém svahu.
Sníh byl ještě zmrzlý, takže se šlo dobře. Já sem si vybíral
svou krizi, kterou sem uprostřed svahu rozdýchal. Došli sme do
sedla pod vrcholový hřeben a začali se navazovat na lano. Na hřebenu
se lezlo po ledu, skále a zmrzlém sněhu. Jistilo se docela dobře
přes ocelové tyče, které byly vysoké asi 1,5m a v rozestupu asi
10m. Na vrcholku Kleinglockneru byly sněhové převěje a nádherný
rozhled na ledovec pod chatou Franz Josefs Hs. Následoval krátký
prudký sestup po ledových schůdcích do sedla mezi Klein a
Grossglocknerem. Tady se nachází taková malá lahůdka a to hřebínek
dlouhý asi 5m a široký tak 20cm. Na každou stranu z něj spadá
sráz na ledovce pod ním. Dá se překonat docela dobře. Pak už následuje
asi dvojkové lezení po skále na samotný Grossglockner (3798 m.n.m.).
Nejhorší na vrcholovém hřebínku sou davy lidí, kteří se bez
rozmyslu předbíhaj. Po vrcholovém focení sme sestoupili na
Adlersruhe stejnou cestou a pak tou samou cestou až na parkoviště
Lucknerhaus. Okoupali sme se v horském potoku, dali si pivčo, pořádně
se najedli a vyjeli domů. Zastavili sme se ještě u obrovského
vodopádu, který sme potkali cestou a pak až v Brně asi ve tři v
noci. |
| |
