|
|
|
Výstup na Triglav 2864 m.n.m - 1999
|
|
|
Byl jsem s rodiči na cestě
na Istrii a rozhodli jsme se jeden den strávit v horách. Zastavili
jsme v kempu u jezera Bled v Julských Alpách. Jezero Bled je údajně
termální a má v něm být teplá voda. No šli jsme to vyzkoušet
a moc teplá nebyla, zato kemp byl super.
Další den ráno jsem našim
vysvětlil cestu na Prisojnik a nechal se zavézt na parkoviště u
Aljaževa domu (1015 m.n.m.). Rodiče pokračovali na Vršič a já
se vydal směrem na sedlo Luknja. U pomníku kousek za Aljažev
domem jsem odbočil doleva a vydal se docela pěkným stoupákem místy
lehce zajištěným směrem na Triglavski dom. Cesta byla docela
jednoduchá a výhled úchvatný. Předběhl jsem pár lidí a
dostal se pod sněhové pole Triglavski Lednik. Na obzoru už se rýsoval
Triglavski dom. Sněhu moc nebylo, přešel jsem pár sněhových
políček a za chvíli jsem stál u Triglavskeho domu (2515 m.n.m.).
Koukal jsem na zahraniční turisty jak popíjí pivko a objednávaj
oběd. Napil sem se vody a pokračoval zajištěnou cestou na hřeben
k vrcholu. Závěrečný úsek byl po mírně exponovaném hřebínku,
ale velmi dobře zajištěném. Na vrcholu Triglavu (2864 m.n.m.)
bylo plno lidí, borec tady dokonce prodával suvenýry a trička.
Sednul sem si vedle skupinky Čechů a pustil se do svačiny. Kolem
poletovali drzí ptáci a žebrali drobky. Požádal jsem o vyfocení
a vydal se dolů. Sestupoval jsem po zajištěném hřebínku na opačnou
stranu od výstupu. Sestup nebyl náročný a za chvíli jsem stál
na náhorní plošině pod vrcholem. Vydal sem se směrem na sedlo
Luknja. Výhled se vyvedl, okolní vrcholy byli krásně vidět.
Koukal jsem na Razor, Prisojnik, Mojstrovku, Jalovec... Sestup byl v
pohodě až k hraně náhorní plošiny. Tady správná cesta uhýbá
prudce vpravo za hranu hřebínku, odbočení však není nijak výrazně
značeno a dál pokračuje vyšlapaný chodník se starým značením.
Samozřejmě já i další skupiny jsme tuto odbočku minuli. Byl
jsem si jist že se musím dostat na výrazný hřebínek vpravo.
Zkoušel jsem to traverzem po travkách v ukloněné stěně, pod
sebou tak 100 metrů na suťovisko. Kolmá stěna v závěrečném
úseku mě však obrátila a já byl rád že jsem se dostal po
klouzajících drnech a odlamující se skále zpět. Vracel jsem
se, ale těsně před tím než jsem došel k odbočce potkal jsem
skupinu oněch Čechů z vrcholu. Šel jsem tedy s nimi opět špatnou
cestou. Nějaké dvě Němky se vydali po špatné cestě někam do
pryč a skupina Čechů si dávala sváču. Rozhod jsem se ještě
jednou vrátit a přelézt hřebínek snazším terénem. Vrátil
jsem se a odbočka byla z této strany jasně viditelná. Vydal jsem
se tedy po správné cestě dolů. Sestup vedl po exponovaném hřebínku.
Rozhled na obě strany byl nádherný. Kdysi tudy vedl klettersteig,
ale čas ho zřejmě zničil. V těch nejtěžších místech sem si
opravdu nebyl jistý. Opatrně jsem sestupoval a byl vděčný za každou
starou kramli která tu ještě zůstala. Naštěstí byla nejtěžší
spodní část hřebínku nově přejištěna. Vytáhl jsem sedák a
byl jsem rád že jsem ho nenechal doma. Sestup ze sedla byl taky
docela humus. Cesta vedla dolů ukloněným suťovým svahem. Při
každém kroku se valila halda šutrů na lidi pode mnou, nebo pro
změnu na mě. Pak už následoval jednoduchý sestup mezi klečí.
Odskočil jsem se umýt do čistého potůčku opodál. Pak jsem došel
k Aljažev domu. Počkal jsem asi hoďku na rodiče a vyjeli jsme zpět
do kempu.
Další den jsme pokračovali na Istrii. |
| |
